H L I N S K O – V sobotu 29. listopadu stvrdily naše naděje postup do nadstavbové části ligy starších žáků B demolicí lanškrounských Orlů. Zápas, který už z pohledu postupové matematiky nic neznamenal, však dokonale ukázal výsledek systematické práce s našimi borci. Odměnou pro všechny tak budou těžká utkání s ligovými mančafty.
Cesta za postupem se začala tvarovat v letní přípravě. Snem každého trenéra mládeže je široký kádr a možnost vytvořit pro hráče konkurenční prostředí a formovat skryté diamanty. Tato vize se však mnohdy nesetkává s názory některých rodičů, kteří volí předčasné odchody za „lepším“. A tak nás čekala práce s velmi zeštíhleným kádrem a s vědomím, že hrát budeme zkrátka všichni a všechno, a ještě k tomu doufat v nulovou marodku. Proto, kdyby si na nás někdo před sezónou vsadil, jen bychom se usmáli a pomysleli si cosi o snílkovství.
Po intenzivní přípravě na letním kempu jsme zajeli k prvnímu přátelskému utkání do Chocně, které nám mělo ukázat, kde se nacházíme. I přes těsnou prohru o gól jsme byli po utkání nadšeni z toho, jak se kluci ukázali. Rozehráli se k výborným výkonům i borci, od kterých jsme tolik nečekali. Od tohoto momentu jsme v dalších střetnutích naskočili na vítěznou vlnu, která se valila až do poloviny října. Kluci se vybarvili jako silný mančaft, nezaložený na individualitě, ale na týmovosti. S téměř stoprocentní tréninkovou docházkou se pravidelně potkáváme a pilujeme možná jednoduché, ale účinné věci, které ve hře fungují a vyhrávají nám zápasy. Systematicky zapojujeme navazující kroky a tvoříme hru. Jdeme zápas od zápasu a hrajeme to, co se učíme. Většina utkání je radost sledovat, je to zkrátka hokej, jak má být.
Klopýtáme až v Litomyšli, kde se nám již tradičně nedaří. Prohráváme o gól. Pro kluky bolestná porážka, ale také návrat na pevnou zem z obláčku nesmrtelnosti. Následující zápas doma s Poličkou byl sice drtivou porážkou bez vstřeleného gólu, ale objevil se tam důležitý signál – kluci odehráli extraligovou první třetinu, nejlepší v celé dosavadní sezóně.
A to byl právě náš restart. V dalších kláních sázíme branky jako na běžícím pásu, tvoříme hru a do každého utkání vstupujeme s vědomím, že bychom měli vyhrát. Kluci mají sebevědomí, hrají jako z partesu. Zvládáme divokou přestřelku v Chrudimi a stoupáme tabulkou až na nečekané, ale o to více zasloužené druhé místo. Jedeme do Poličky a toužíme jim vše vrátit i s úroky. Svádíme vyrovnanou bitvu se soupeřem, ale na ledě nejsme sami. Pruhovaní muži mají své instrukce a doslova i do písmene nás zaříznou. Ale my víme, že oni vědí, že my můžeme. A to nás hřeje i přes porážku.
Finišujeme základní část a všemi směry šumí informace o možném postupu. Postupu mezi hokejovou elitu, kterou jsme si přáli už v loňském roce. V cestě nám stojí Litomyšl, kterou doma hostíme v netradičním termínu, ale v atraktivním hokejovém čase. V pondělí odpoledne se začíná plnit hlinecký zmodernizovaný hokejový stánek. Kluci nenechali nic náhodě a sezvali široké okolí. Atmosféra jako na ligovém špílu, napětí ve vzduchu by se před úvodním buly dalo krájet. Koně nerozhodila slušně zaplněná aréna a vrhli se do práce za postupem. V dokonalé ukázce touhy po vítězství jsme převálcovali Litomyšl a slavíme jasný postup. Z kluků jsou ve třídách hrdinové, borci, co něco umí a jdou si za tím. Mají společný cíl a dobrou partu, drží spolu na ledě i mimo něj, tvrdě pracují na sebezlepšení nad rámec svých klubových povinností. Tak se rodí naše diamanty, které jednou rádi vypustíme do hokejového světa, abychom se my v Hlinsku mohli hrdě pochlubit, že víme, jak vychovat hokejisty.
A co nás za odvedenou práci čeká? Výjezd do města Škodovky, tedy Mladé Boleslavi, cesta do krásného Liberce schovaného pod Ještědem, zájezd do hraničního Náchoda, exkurze do Jaroměře u slavné pevnosti Josefov, výlet do královského města Hradec Králové, návštěva města perníku, tedy Pardubic, a výprava do historické Poličky.
Máme před sebou ještě velký kus práce a rozhodně nechceme být jen do počtu!
