Rozhovor s organizátorkou hlineckých demonstrací Milion Chvilek pro demokracii Ivanou Mrkvičkovou

Napsal/a
Věra Dvořáková

Jste organizátorkou demonstrací v Hlinsku, z jakého důvodu jste se do takové akce pustila?
Už mě nebavilo mluvit o tom, že se v Hlinsku nic neděje. Cítila jsem, že je tu mnoho lidí, kteří vidí, co se v české politice děje a jen potřebují nějaký impuls. A tak jsem impuls, který jsem dostala v Praze od organizátorů Chvilek, předala v Hlinsku dál.

Co pro Vás znamená slovo demokracie?
Slovo demokracie je pro mě znamením svobody a také odpovědnosti, která s ní ruku v ruce přichází. Demokracie není samozřejmost.

Hnutí ANO v čele s Andrejem Babišem zvítězilo ve volbách a stále má velké preference, neměla by být v demokratické společnosti respektována volba většiny?
Nemá smysl opět mluvit o číslech – tedy, že asi 30% odevzdaných hlasů není většina a že hnutí ANO volilo vlastně jen asi 18% oprávněných voličů. Tedy vlastně většina lidí ANO nevolila. Také není potřeba zmiňovat, že nemáme přímou volbu premiéra. Je ale třeba říci, že výsledky voleb nezpochybňujeme.Tohle všechno zní za poslední rok opakovaně. S čím ale nesouhlasíme je, že pokud někdo dokáže v parlamentu získat pro svou vládu důvěru, nedává mu to právo chovat se jak chce. Pořád zde platí pravidla. Premiér chce vést stát jako firmu, ale my nejsme jeho zaměstnanci. My jsme jeho akcionáři a on je náš zaměstnanec. A my s ním spokojeni nejsme.

Myslíte, že protesty a demonstrace celou situaci změní?
Už ji mění. Ale nemění jí tak, jak se může na první pohled zdát. Mění lidi. Probouzí občanskou společnost. Zbavuje nás pocitu, že by to měl udělat někdo jiný. Protože nikdo jiný to neudělá. Musíme to udělat my sami. Hnutí Milion Chvilek přesně takhle začalo – pár lidí cítilo, že to, co se děje, je špatně. Pochopili, že nikdo jiný s tím nic neudělá, tak začali sami. Tohle poselství s každou demonstrací posílají dál. A my si ho vozíme s sebou na náměstí svých měst, do svých domovů a každodenních životů.

Co vše je třeba zařídit, když chcete uspořádat demonstraci na veřejném prostranství?
V první řadě je potřeba sebrat veškerou svou odvahu, odložit svůj strach a zapomenout na to, že jste introvert, kterého děsí mluvení před lidmi. Pak je potřeba zjistit, kdy není nutné veřejné shromáždění oznámit a kdy už ano a jak se vlastně oznamuje. V tomhle jsou lidé od Chvilek úžasní – každému organizátorovi zašlou srozumitelně sestavený infobalíček. Tam je nádherně popsáno, jak krok po kroku postupovat. Následně je potřeba zvolit vhodné místo, program, zajistit propagaci a řečníky. A hlavní je nikdy nepřestat být vděčný za všechny ty úžasné lidi, kteří nabízejí svoji pomoc.

Jak se vám daří do akcí zapojit místní občany?
Mám velkou radost, že se toto daří. Když jsem do toho šla, měla jsem jistou jen pomoc a podporu mého bratra, který je mi obrovskou oporou. První myšlenka dokonce byla – no a co, tak tam budeme při nejhorším sami. Jenže pak najednou začala chodit jedna zpráva za druhou – pan farář Ondřej Matula nám nabídl ozvučení, nechal se přemluvit k proslovu a dokonce zahrál na kytaru. Navíc mi hodně pomohl s propagací připravovaného Autobusu na Letnou. Pan Jan Štorek je taková moje dobrá kmotřička víla – když už to vypadá, že se něco nepovede a že budeme mít problém, vše jako zázrakem vyřeší. Například začalo na poslední chvíli pršet a potřebovali jsme sehnat velký deštník, nebo jsme se rozhodli zazpívat hymnu a potřebovali jsme sehnat zpěvačku. Postupně se přidávají další a další lidé z Hlinska. To přesně vystihuje to probuzení, o kterém mluvím.

Jak organizování demonstrací financujete?
Myslíte, kdo všechny ty demonstranty platí? Tohle téma je v posledních týdnech skloňováno neustále dokola. Nikdo nás neplatí. Ani mě za organizaci nikdo neplatí. Všichni účastníci, řečníci i hudebníci to dělají vlastně za úsměv a pro svůj dobrý pocit. Že udělali všechno, co mohli. Teď organizujeme společný autobus na Letnou – a i ten si platíme jen my sami. Dobrovolně jsem se rozhodla jít do rizika, že si objednám autobus, který třeba ani nenaplníme a zbytek budu muset zaplatit sama. Ale i za toto riziko mi to stojí. Mimochodem stále ještě máme pár volných míst. Kdo se chce přidat může mi napsat na email hlinsko.letna@seznam.cz.

Co v osobním životě děláte?
Pro mě je i organizování demonstrací běžný život. Politika není něco, co by stálo mimo. Zajímat se o ni a být aktivní, je pro mě běžnou součástí života. Dělám poměrně běžnou kancelářskou práci pro skvělého zaměstnavatele, který mi vychází maximálně vstříc. Ve volných chvílích maluji abstraktní obrazy, zajímám se o psychologii, nebo pomáhám těm opravdovým aktivistům, když mají málo lidí a potřebují postavit před Pražský hrad zeď proti nenávisti.

Přemýšlela jste o vstupu do politiky?
To je hodně těžká otázka. Organizování a účast na veřejných akcích rozhodně nedělám proto, abych se zviditelnila a nasbírala nějaké plusové politické body. Tady jsem pořád ve fázi, že budu ráda, když to udělá někdo jiný. Ale pokud budu mít pocit, že v regionální politice není hlas, který by mě dokázal vyslyšet a reprezentovat, jsem připravená se zapojit.

Co očekáváte od účasti na demonstraci v neděli na Letné?
Plná Letná je hlavně symbol, že v lidech znovu ožívá ta atmosféra listopadu 1989. Je to návrat k tomu, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. Neočekávám, že se jednou plnou Letnou vyřeší všechny problémy. Premiér Andrej Babiš neodstoupí, nevrátí všechny neoprávněně získané dotace, nepřizná se ke svému protiprávnímu jednání, nepřizná se, že je agentem STB. Neomluví se za všechny svoje lži. Komunisté neuznají svojí odpovědnost, neomluví se a nerozpustí stranu, sociální demokraté nenajdou svoji páteř. Tomio Okamura a všichni jemu podobní nepřestanou lidem lhát a zneužívat jejich strachu. Prezident Zeman nesloží funkci, neomluví se za to, jak rozděluje společnost a neodejde z Hradu s Ovčáčkem, Nejedlým a Mynářem. Nic z toho se v neděli nestane.Tuhle neděli ještě ne. Na Letné se stane to, že se setkají stovky tisíc lidí dobré vůle z celé republiky. A tihle lidé si pak sebou odvezou do svých regionů jiskřičku naděje, kterou pošlou dál. Každý z nás je jedna taková kapka vody, která sama nezmůže nic. Když se ale spojíme dohromady, tak utvoříme veliký proud, který dokáže pohnout i s obrovskou skálou. To, co se teď děje přece není žádný převrat, to není žádná revoluce. Je to boj o demokracii. A hlavní bitva se odehrává v srdcích každého z nás, každý den.

Kategorie článku:
Politika

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Sdílení
ZAVŘÍT